Vít Bébar

 
Vít Bébar

Základem dobrého nástroje je kvalitní, dobře sušené dřevo. Pro rezonanční desku vybírám vhodné přířezy z alpského nebo šumavského rezonančního smrku. Na jednotlivé části ozvučné desky se použije materiál s odlišnou charakteristikou: na basové, středové a diskantové oblasti patří odpovídající charakter rezonančního dřeva.
Samostatnou kapitolou je tloušťka desky, sama o sobě často přeceňovaný faktor, co se kvality a intenzity zvuku týče. I zde je potřeba přihlédnout k oblasti nízkých a vysokých tónů, hlavně pak k umístění kobylky, její velikosti, vzdálenosti k okraji cembala a ke spodním žebrům atd. Dle mých dosavadních zkušeností má větší vliv na kvalitu zvuku správné rozmístění a tvar spodních trámců. Nakonec je i po pečlivém provedení desky nutné ji tzv. odladit, např. ztenčit nebo upravit žebra, této delikátní operaci předchází náročné rozhodování na základě poklepu (akusticky) a průhybu jednotlivých oblastí.
U většiny cembal jsou vlákna orientovány paralelně ke strunám, u některých - zvláště italských - nástrojů směřují šikmo. Povrch desky je standardně upraven slabou šelakovou politurou.

Neméně důležitým faktorem je i příprava korpusu, tak, aby poskytl jednak dost rezonanční plochy (např vyříznutí dosedacích ploch v diskantu), zároveň i dostatečnou tuhost nutnou nejen pro stabilitu, ale i pro dobré rozkmitání desky. Tento faktor můžeme sledovat např. na rozdílu mezi tenkostěnnými (italskými) a pozdními, robustními cembaly. Stěna korpusu o větší tloušťce dobře podepře desku, které nic nebrání v dlouhotrvajícím kmitání. Tenké stěny se rozkmitají zároveň s rezonanční deskou a spotřebují část její energie, což vyústí v kratší doznění - zde se však nejedná o chybu, neboť zvuková energie se stěnami vyzáří a výsledným efektem je její koncentrace v krátkém čase těsně po sisku klávesy.
Při stavbě používám kožní klíh (na akusticky inkriminované oblasti), dále Titebond a jiná vhodná lepidla. Korpus nástroje může být v barvě nebo transparentě upraven (olej s voskem, šelak).

Nejen dobrý zvuk, ale i dobré ladění je další podmínkou obrany před létajícími rajčaty a vajíčky. Z vlastní praxe cembalisty vím, že tato záležitost může být zapeklitá, zvláště pak těsně před koncertem v sále s přicházejícími lidmi. Výsledkem mnohaleté práce je kromě pomůcky pro ladění (The Listener) i celková koncepce nástroje spočívající v následujících změnách:
-krátká vzdálenost od ladícího kolíku ke kobylce, struna vedena vhodným úhlem;
-použití leštěných kolíků na kobylce o větším průměru, zabraňujícím i prasknutí struny;
-mírné zvýšení kolíčníku umožňující menší torzní deformaci ladícího kolíku apod.
Revoluční změnou je možnost použití pomůcky pro ladění - The Listener. Toto zařízení sestává z mikrofonu ukrytého pod rezonanční deskou a vysílacího aparátu. Cembalista pak zavře víko nástroje, nasadí si bezdrátová sluchátka a i při okolním hluku bezproblémově naladí. Variantou je The Listener s přednastavenými historickými temperaturami, ke kterým se jednotlivé tóny v základní oktávě doladí pomocí interferencí, tedy sluchem.

Jako plektra se osvědčil materiál zvaný Celcon, subjektivně s o něco lepším zvukem než obecně používaný Delrin. Umožňuje i snažší intonaci. Alternativou jsou pravá ptačí brka. Nabízí o chlup lepší zvuk a rychlejší odezvu mechaniky, ovšem za cenu obtížnějšího řezání (dle některých názorů i menší trvanlivosti).

Kvalitní struny od Malcolma Rose, vyráběné tradičním způsobem, umožní nástrojům plně rozvinout svůj zvukový potenciál. U nových cembal je pak nutno několik měsíců počkat na tzv. rozehrání, mikrostruktura napjaté struny se časem mění.

Jacky (sloupky) jsou dřevěné, se spodním intonačním šroubkem. Jako vratná pružina kolíbky slouží pravá černá prasečí štětina, která se nastavuje u každého jacku individuálně. Spodní intonační šroubky jsou dle dosavadních zkušeností nejlepší volbou:
-jsou dost široké pro dobrý kontakt s klávesovým táhlem a nepoškozují filc ani při transpozici;
-díky oblému tvaru a šířce umožňují tranpozici bez vytahování jacků (ani krajních díky podpůrným blokům);
-pro dokonalou intonaci jsou nezbytné, umožňují přesné nastavení, zvláště pak u vícerejstříkového cembala
Jako materiál se uplatní hruška, buk a javor. Kolíbka je zimostrázová.

Pro dobrý pocit ze hry a citlivost je třeba precizně vybalancovat klávesová táhla. Jde o hmotnostní i délkové poměry. U cembalina je zvláštností pozvolná změna balančního bodu u kláves nejnižšíh tónů za účelem dostatečné repetice.

Většinu stojanů lze napevno přišroubovat zespodu ke dnu cembala a manipulovat pak s celým nástrojem včetně podstavce.

A decent instrument originates from a well dried, selected wood. The most important part - a soundboard - is made from spruce from the Alps or from the Bohemian forest. Each emitting area require a different stuff: for bass, middle and diskant are used planks with appropriate quality.

A thickness of the soundboard is an often discussed topic. It is necessary to divide the board into regions with a different thickness ranging usually from 4,2 to 1,8 mm. This is done taking into account a bridge position, a distance to the instrument's edge or ribs etc. However, it shouldn't be overestimated, regarding a sound quality and power. The soundboard is supported by underside ribs that have more significant influence over the sound - according to my experience at least. Even a well designed board has to be finally adjusted (regarding board thicknessing and modification of ribs). This difficult task precedes tapping and bending, checking a correct stiffness.

Case preparation is equally important. Its role is on the one hand to give a sufficient space for the soundboard (for example by cutting-out the bearing surface of the liner in the diskant area), on the other hand it has to be rigid enough to permit the soundboard to vibrate. This issue can be described when comparing thin-sided Italian harpsichords and late heavy instruments. A case with thick sides supports the soundboard well, allowing long vibrations without damping. Thin sides co-vibrate with the soundboard and take some energy away from it. Of course when designing an Italian instrument this is no mistake - it results in an explosive attack and a fast sound decay.

Hot skin glue, Titebond and other suitable adhesives are used. The soundboard is usually treated with thin layer of shellac. The case is either painted or treated with shellac or oil and wax.

Not only a decent sound makes a listener happy. Correct tuning is needed as well, and unfortunately a wooden case and metal strings react to temperature and humidity changes differently. Beeing a harpsichord player I know this can be tricky, especially just before a concert, people are coming, talking and moving chairs. Output of my years of development in this area are besides the special tuning device (The Listener) these improvements:

- a short distance from tuning pins to the bridge, strings are kept under a correct angle;

- use of polished stainless pins with a good diameter, helping minimize a chance of a string breakage;

- the wrestplank is slightly elevated decreasing a torsion deformation of tuning pins.

As a revolutionary device could be considered - The Listener. A microphone hidden under the soundboard sends sound waves to a transmitter. Tuner takes a cordless phones, receiving harpsichord sounds from the transmitter, and is able to tune the instrument effortlessly. Closed lid and phones help even to filter surrounding noise.

The Listener can be equipped with 16 historical temperaments. The device generates a reference pitch the corresponding tone is than tuned to (using interference method). Very easy and accurate.

Plectra material can be chosen between Celcon, Delrin or bird's quills. Most of my instruments are fitted with Celcon, it has a warm, pleasant sound and is easy to cut. Bird's quill has better sound and overall touch, but needs a bit more care and is more difficult to voice.

Quality strings from Malcolm Rose made using traditional methods help to show the full instrument's potential. There is a certain (a few months) time period for letting strings to develop their sound quality in full.

Wooden jacks from pear or maple, with a boxwood tongue, have a bottom adjusting screws. These screws are on my opinion best becouse:

- there are wide enough to have a good contact with a keylever and make no harm to the felt;

- thanks to its oblong shape and width permit a transposition without a necessity of taking any of the jacks out;

- they are necessary for precise voicing.

A real hog's bristle as a tongue spring is set individually for each jack.

Keylevers are well balanced for maximal responsivness and optimal touch. Some instruments (Cembalino) have a gradual change of balance point location in the bass area to improve the repetition.

Most stands are screwable to the harpsichord bottom to make the instrument moving easier and safer.